Prirustky myslite jako prepinace -ta a -tn ? Nebo snad -ver?
Obavam se, ze nejake graficke rozhrani pro vytvareni zalohovaci davky autor do programu tak rychle nedoplni. O tyto veci se staraji spravcove, pro ktere je nejsnadnejsi natukat si tu davku v textovem editoru.
Zdravím. Pokud by se mohlo v tomto směru něco zdokonalit, tak to jsou skutečně přírůstkové zálohy. Řekněme, že mám archiv s názvem "ZALOHA" o velikosti 10GB a 1x za hodinu se spustí dávka s příkazem U a přepínačem -ver. Ve výsledku to znamená 2x zapsat 10GB (poprvé do složky Temp, a podruhé do složky s archivem). Myslím, že by nebylo špatné jako základ použít funkci dělených archivů a tu upravit tak, aby se při spuštění dávky s novým přepínačem např. -xver zkontroloval obsah základního archivu a následně by se vytvořil nový archiv pouze s přidanými či změněnými soubory (s názvem např. "ZALOHA _ pořadové číslo", pořadové číslo by se mohlo konfigurovat parametrem podobným jako -ag s funkcí data a času). Při dalším spuštění dávky by se zkontroloval základní archiv + všechny vytvořené přírůstkové archivy. Tímto řešením by se rychlost u velkých archivů zvýšila několikanásobně. Je samozřejmé, že je třeba ponechat původní formu přírůstkových záloh do jednoho archivu pomocí přepínače -ver. Ještě zbývá otázka jak do přírůstkových archivů dostat informaci o souborech, které jsou sice v základním nebo v některém předchozím přírůstkovém archivu, ale ve zdroji už nejsou a je použit přepínač -as.